Základní škola
Květnového vítězství 1554
Praha 4 – Jižní Město
Otevřená základní škola
 

Přijímací řízení na SŠ

Před čtyřmi roky odcházeli na střední školy, dnes maturují
_________________________________________________________________

Není to dávno, my před školou stáli…

mnozí se ve strachu chytili mámy,
když nás pan ředitel pozval dále.
Tehdy se zdálo, že budem tu stále.
První rok uletěl dřív, než se zdálo;
to, co jsme poznali, nebylo málo.
Čísla a písmena dostala smysl
a spousta nových slov plnila mysl.

Zas bylo září a my byli „staří“,
další houf prvňáčků šťastně se tváří.
Byli jsme druháci – to není málo,
zkušení „mazáci“ – to se nám zdálo.

Rychle to úprkem kupředu letí.
Začala šestka, a to není legrace;
to jsme se museli dát pěkně do práce.
Sedmička, osmička, ach to to letí,
najednou zdá se, že už nejsme děti.

Někde nám říkají, slečno, pane,
mnohý z nás nechápe, jak se to stane ?
Že už jsme v devítce, je trochu v šoku,
a že tu končíme, mrzí nás trochu.

Kdysi jsme čekali, až škola skončí,
jiný má pocit ten, kdo už se loučí.
Do světa odejdem, bůh ví, kam dojdem.
Tu cestu ke škole vždycky snad najdem.

Možná už za pár let (kdopak to tuší),
bude tu někdo z nás a učit zkusí.
Možná už za pár let, vždyť čas tak letí,
budou zde před školou stát naše děti.

Jisté je to, že škola nám končí,
už nám víc nezbývá, než jen se loučit.
Odcházíme a děkujeme – tak se přece sluší,
litujeme a máme kousek smutku v duši.

Určitě nejednou mnohá vaše moudrá slova,
budou nám v uších znít zas a zase znova.
Hráli jste divadlo, to jistě všude není,
a také zpívali pro naše pobavení.

Odpusťte chvíle, kdy jsme trošku zlobili,
snad jsme to omluvou malinko spravili.
Svět brány otevřel, tak my už musíme,
co jste nás učili, uplatnit zkusíme.

Tak tedy sbohem, snad daleko nejdeme,
na cestě životem možná se sejdeme.
Na chvíli vzpomenem na život v Květňáku,
teď se však loučíme, tak AHOJ KVĚTŇÁKU !

Lucie Píchová, 9.A (2005/2006)